Jedná se o kategorie, charakterizující přirozené prostředí výskytu trvalek, z čehož lze následně odvodit, v jakých podmínkách bude trvalka nejlépe prosperovat.
G – les (Gehölz)
Tento stanovištní okruh představuje zapojený porost listnatých dřevin – les, z čehož vyplývají specifické podmínky. Půda je v důsledku rozkladu opadaných listů velmi humózní, zachycení vody korunami stromů je nejslabší na jaře. V tomto období jsou nejpříznivější také světelné podmínky. Z těchto důvodů jsou pro bylinné patro lesního porostu typické tzv. jarní efemery – tedy rostliny kvetoucí časně zjara, kdy mají dostatek vláhy i světla a s olisťováním stromů postupně zatahují. Charakteristická je i výrazná kořenová konkurence mezi kořeny trvalek a stromů.
Rozlišujeme tři podkategorie:
G1 – suchá půda,
G2 – čerstvá, svěží půda,
G3 – vlhká půda.
Ve výsadbách, ve kterých jsou uplatňované tzv. podrostové trvalky, je důležité zajistit především vhodné půdní podmínky – především dostatkem humusu -a neodstraňovat spadané listí. Množství zálivky závisí na dané podkategorii. Rostliny lze případně na jaře mulčovat kompostem nebo částečně zetlelým listím.
Zástupci: téměř všechny druhy kapradin, Aruncus, Astilbe, Omphalodes verna, Anemone sylvestris aj.
GR – okraj lesa (Gehölzrand)
Jedná se lokality, kde les přechází v rozvolněné porosty stromových a keřových skupin. Charakteristické je menší zachycování srážek korunami stromů. Půda je stále velmi humózní. Světelné a teplotní podmínky jsou závislé na expozici konkrétní lokality (např. jižní expozice bude oproti severní výrazně světlejší a teplejší) a hustotě porostu. Zastínění je závislé na denní době – tzv. bloudivý stín. Výrazná je, stejně jako v lese, silná kořenová konkurence.
Rozlišujeme tři podkategorie:
GR1 – sušší půda v polostínu (J, JZ) – Cyclamen či některé druhy rodu Carex (C. montana) aj.,
GR2 – čerstvá půda v polostínu (V, Z) – Geranium, Astilbe, Vinca, Anemone nemorosa, Convalaria, Carex morowii aj.,
GR3 – vlhká půda v polostínu (S, SV) – Primula denticutata, Ajuga, Rodgersia aj.
V zahradě se jedná zejména o výsadby podél budov a živých plotů. I zde je opět nezbytné zajistit dostatečně humózní půdu, tzn. zapracovat do zeminy kompost a neodstraňovat spadané listí. Důležité je akceptovat tepelné a světelné nároky rostlin, vyplývající z expozice přirozeného výskytu – viz podkategorie.
Další zástupci: Aconitum, Digitalis, Aquilegia, Dicentra, Astrantia major a další.
FR – otevřené plochy (Freiflächen)
Toto stanoviště charakterizují volné nechráněné plochy bez přítomnosti stromového patra, z čehož vyplývá eliminace kořenové konkurence s kořeny stromů, absence zadržení srážek jejich korunami. Plochy jsou plně osluněné. Konkrétní stanovištní podmínky lokalit se mohou výrazně lišit v závislosti na vláhových poměrech často odvislých od sklonu terénu. Z výše uvedených důvodů je značně proměnlivá také půdní struktura, jejíž společným znakem je absence humusu vzniklého rozkladem spadaného listí. Do tohoto okruhu můžeme zařadit vřesoviště, stepní i luční společenstva, prérie či zamokřené plochy.
I zde rozlišujeme tři podkategorie, odvozené od polohy a půdní vlhkosti:
FR1 – suchá půda, nejčastěji na svazích s rychlým odtokem vody – Centaurea, Nepeta, Salvia, Sedum aj.
FR2 – čerstvá půda na svazích s menším sklonem/roviny s propustnou půdou – Salvia nemorosa, Deschampsia, Lupinus, Geranium himalayense, Achillea filipendulina aj.
FR3 – vlhká půda na rovinách s vysokou hladinou spodní vody/jílovité, špatně propustné půdy – Eupatorium purpureum, Iris sibirica, Alchemilla, Persicaria aj.
Jedná se o výsadby na volném otevřeném prostoru mimo stromové patro – smíšené trvalkové záhony bez pravidelné zálivky a přihnojování či extenzivní rabata. Stanovištní podmínky výsadeb se liší dle jednotlivých podkategorií přirozeného výskytu použitých rostlin, společným znakem je méně humózní půda a absence listového mulče.
FS – Skalní step (Fels-Steppen)
Otevřené plochy s propustnou, vápnitou, výživnou a výhřevnou půdou. Vegetační vrstva je tenká.
Rostliny použité ve výsadbách tohoto typu jsou citlivé na vysokou či dlouhotrvající půdní vlhkost. Nejvhodnějším substrátem je proto štěrk.
Zástupci: Lavandula, Thymus, Rosmarinus aj.
SH – step (Steppenheide)
Opět se jedná o výhřevná stanoviště s vápnitou, dobře propustnou a velmi výživnou půdou. Mocnost vegetační vrstvy je však větší.
Výsadbám neprospívá vysoká půdní vláha, proto je důležité zajistit dobře propustný substrát. V opačném případě rostliny vyhnívají.
Zástupci: Linum, Stipa, Briza, Disctamnus, Origanum aj.
H – vřesoviště (Heide)
Stanoviště s chudou, písčitou a kyselou půdou.
Většina rostlin snese i půdu neutrální. Důležitá je absence humusu a zajištění dobré propustnosti půdního substrátu.
Zástupci: Sedum acre, Dianthus deltoides, Thymus serpyllum, Molinia aj.
SF – skalní štěrbiny (Steinfugen)
Jedná se o lokality, pro které je charakteristický velmi omezený objem substrátu, tvořeného skeletem, případně malým množstvím zetlelých listů, které do štěrbin propadly. Světelné, teplotní i vlhkostí podmínky úzce souvisí s expozicí skalních stěn.
Dle expozice rozlišujeme tři podkategorie:
SF1 – jižní teplé a slunné stěny se suchou půdou – Alyssum saxatile, Veronica prostrata aj.,
SF2 – východní, západní příp. i severní stěny, které nejsou plně osluněné a stéká po nich voda, půda je čerstvá – Armeria juniperifolia aj.,
SF3 – severní vlhké stěny s vlhkou půdou, často zcela bez slunečního osvětlení a nízkými teplotami – Cymbalaria muralis, Phyllitis scolopendrium aj.
V zahradě se jedná především o zídky. Použité rostliny jsou zvyklé na nedostatek vláhy a živin. Velmi často sem můžeme použít klasické xerofyty, jako Sedum album, Thymus pulegioides aj. Je však nutné akceptovat nároky použitých rostlin na světlo a vlhkost.
M – skalní kamenité rohože (Matten)
Suťovitá pole s omezenou vrstvou substrátu, slunného až polostinného charakteru.
Dle půdní vlhkosti rozlišujeme tři podkategorie:
M1 – suchá půda,
M2 – čerstvá půda,
M3 – vlhká půda.
Výsadbám je nutné zajistit velmi dobře propustnou půdu s vysokým podílem skeletu – nejčastěji štěrku. Množství zálivky se pak liší dle jednotlivých podkategorií, ale obecně lze tvrdit, že většina rostlin z tohoto stanovištního okruhu je xerofytního charakteru.
Zástupci: Arabis caucasica, Saxifraga trifurcata, Anemone narcissiflora, Crocus tommasinianus aj.
A – alpinum (Alpinum)
Přirozeně se jedná o vysokohorské lokality kamenitých strání, kde výrazně kvetoucí rostliny osidlují kamenné spáry či mezery mezi kameny. V letních měsících jsou tato stanoviště vystavena přímému slunci, proto většina rostlin kvete v jarním období, kdy mají k dispozici dostatek srážek. Půda je výrazně skeletnatá a chudá na živiny.
Většina rostlin z tohoto okruhu se používá do skalek a suchých zídek. Výsadbám škodí nepropustná půda a suchý úpal.
Zástupci: Armeria, Lewisia, Saxifraga, Gentiana aj.
B – záhony (Beet)
Stanoviště s vysokým obsahem humusu a živin v půdě, což je zajišťováno pravidelným přihnojováním. Půda je dobře propustná, vlhká a kyprá. Charakteristické je plné oslunění a velká mocnost vegetační vrstvy.
Zástupci: Phlox paniculata, Leucantheum, Monarda, Aster aj.
WR – okraje vodních ploch (Wasserrand)
Typickým příkladem tohoto stanovištního okruhu jsou okraje rybníků, řek a potoků, s vysokou hladinou spodní vody. Charakteristickým znakem je nedostatek kyslíku. Míra oslunění se liší dle přítomnosti dřevin.
Rozlišujeme dvě podkategorie:
WR1 – bažinná zóna, nacházející se na vnějších okrajích vodních ploch, půdní vlhkost je proměnlivá, ávislá na kolísající hladině spodní vody – Calla palustris, Typha minima aj.
WR2 – zóna rákosí s trvale zamokřenou půdou či mělkou vodou – Phragmites australis, Typha latifolia aj.
Jedná se o velmi specifické výsadby, zpravila v okolí zahradních jezírek. Důležité je dodržení nároků použitých rostlin na půdní vlhkost, aby neusychaly nebo naopak neuhnívaly.
W – vodní plochy (Wasser)
Jezírka a voní nádrže o různé velikosti, hloubce a mocnosti substrátu. Osvětlení je proměnlivé v závislosti na přítomnosti stínících objektů.
Rozlišujeme tři podkategorie:
W1 – rostliny koření v půdě a vyrůstají nad hladinu – Nymphaea
W2 – rostliny v půdě nekořenící, plovoucí na hladině – Urticularia vulgaris, Lemna minor
W3 – rostliny rostoucí nad hladinou – Elodea canadensis.
Způsoby založení a péče o výsadby se liší dle jednotlivých kategorií.